 Úvodní stránka Různé materiály |
DOPISY |
OPTIMISMUS"Tak nám zabili Ferdinanda", řekla posluhovačka panu Švejkovi a on z této informace v hospodě U kalicha prorocky usoudil, že "válka jest jistá". A byla. Těsně před polednem 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a zběsilá ruleta první světové války začala nabírat rychlost. Svět se na víc než čtyři dlouhá léta rozdělil na státy Centrálních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Turecko) a jejich protivníky z tábora Dohody (Francie, Velká Británie, Rusko, Itálie, USA a mnoho dalších). Je to už historie stará přes 80 let a přesto se příčinami, průběhem i důsledky tohoto prvního celosvětového konfliktu dodnes zabývají historikové, politikové i vojáci. Hlavní tíhu válečného běsnění, bojů a strádání však nesly především miliony prostých vojáků v zákopech a obyvatel v zázemí.
Nahlédněme do staré korespondence, která podává svědectví o atmosféře těžkých válečných let na frontě i v zázemí. Povolávací rozkaz dostal chalupník a krejčí z malé moravské vesnice koncem léta 1915. Bylo mu už osmatřicet let a o to těžší bylo jeho loučení s rodinou při odjezdu "ke kádru" do Vídně. Není proto divu, že myšlenky a starosti novopečeného vojáka c.k. armády byly ještě veskrze civilní, jak o tom svědčí i první pozdravy domů: "Drahá manželko, Zakrátko přišlo odvelení na ruskou frontu do Haliče, do míst, kam dojel se svým 91. regimentem v závěru slavného Haškova románu i Josef Švejk. Úspěšná ofenzíva Němců a Rakušanů v létě 1915 zatlačila ruskou armádu daleko na východ a mezi vojáky vládl optimismus. Náš voják měl dobrou vojnu - hlídal a vodil do práce ruské zajatce. V únoru roku 1916 psal: "Drahá manželko a děti,
|
Leží přede mnou fotografie vojáka v uniformě c.k. rakousko-uherské armády, cívka s magnetofonovým páskem a hromádka zažloutlých dopisů a "feldposkartek" s razítky různých polních pošt. Drobné písmo, beze zbytku zaplňující volnou plochu papíru, zaznamenává bezprostřední zážitky a pocity prostého vojáka, vrženého do víru válečných událostí. Pozdravy, zprávy, obavy i otázky jsou adresovány vojákově ženě, která po tři dlouhé roky sama nesla na svých bedrech tíhu starostí o dvě malé děti a chudé hospodářství. Také magnetofonová nahrávka se vztahuje k válečné době. Vznikla před více než třiceti lety, kdy mi o svých osudech osobitým způsobem vyprávěl tehdy už devadesátiletý autor stařičkých dopisů.